Co jsem dostal, to dávám
Celý svůj pracovní, profesní život, pracuji v médiích. Považuji to za dar, za cosi výjimečného. Je to cesta, po které jdu, na které potkávám výjimečné lidi, zažívám situace, které mi obohacují život. Stále se něco nového dozvídám, učím. Za mě spokojenost. Myslím, že se to dá vydržet celý život :) A pokud si teď kladete naprosto logickou otázku: a jak to všechno pomůžeme mému podcastu? Pak odpověď je snadná – když dva dělají totéž, není to totéž. Bez těchto zkušeností, znalostí, vzdělávání, by nebylo možné věci dělat dobře. Takže pokud si hledáte nového dodavatele podcastů, jste na správném místě.
Copywriting
Má první kapela, hip hopový X-kult mně dala poznat tvorbu obsahu, řekněme copywriting. Psal jsem mimo jiné texty jako MC. No ale především první kapela byla vlastně můj první marketingový počin. Dal jsem dohromady myšlenku, lidi a už to jelo. Ne, nebyla to kapela na konkurz, jen já jsem měl spolužáka, ten pak měl spolužáka atd. U toho přirozeně šlo – byť nevědomě – o tvorbu komunity fanoušků. Ale to je na jiné povídání.
Kreativa, dramaturgie, produkce
Období puberty jsem prožil nejen s kapelou X-kult, ale především jako moderátor v televizi, tehdy regionální studio TV Prima. Tady jsem si sám psal tzv. studia, tedy to, co moderátor bude říkat před kamerou. Díky produkčnímu Rejnymu jsem si pak mohl vybírat hudbu, kterou dodala vydavatelství a měl jsem možnost zasahovat i dramaturgicky co budeme vysílat. Hudební pořad se vysílal 1x týdně necelé dva roky, hezké časy.
Připravovat a vést rozhovory
No a má kreativní stránka, jéje. Těch vylomenin co jsme se štábem provedli nejen ve studiu, ale i v exteriérech. Moc rád na to vzpomínám, protože tady jsem odvedl desítky rozhovorů s kapelami, zpěvačkami, umělci obecně. V době vysílání v rádiu Kiss Publikum jsem měl pak ještě své další TV pořady, které jsem kompletně kreativně a produkčně pokrýval. Jen jsem vlastně nevěděl, že to dělám a umím, takže kolegům jsem šetřil čas a energii.
Jevištní projev
Upřímně nevím, zda je taková věc dobrá pro každého. Je totiž rozdíl slyšet hovořit pana herce Lukavského, Menšíka, Hrušínského a pak tím samým jevištním projevem dvacetilétého moderátora regionální rozhlasové stanice. Ne, tudy ne. Umět hovořit hezky, správně dynamicky, dýchat, intonovat, pracovat s časem, pomlkami atd. atd. atd. Jsou to cenné informace, které je dobré znát a ve správný okamžik umět použít. A já jsem tyto základy dostal v rámci “dramaťáku” na ZUŠ na Malé straně ve Zlíně.
Samostatnost, práce s informacemi
Pak hned po maturitě jsem na dva měsíce nastoupil jako elév do novin Moravský den a psal a psal a psal. Nechápal jsem, jak se to dělo, ale skoro všechno mi také otiskli, což není samozřejmost. Můžete psát, ale pokud téma není zajímavé, stylisticky chytlavé, pak máte fajn koníčka do šuplíku. Nebo na vlastní blog. Tady jsem tedy ještě rozšířil znalosti, jak psát poutavě, dostal jsem základy sazby, spolupráce s fotografem (Bára i Dalibor byli super). Ale především co mi daly noviny byla samostatnost! Kritické myšlení co je a není dnes důležité, umět najít a rozeznat informace. A pokud jsem měl vlastní téma, které jsem si našel, musela to být regionální senzace, aby to šlo ven.
